Rostliny jsou život

Mezinárodní rok zdraví rostlin 2020

Rostliny jsou život. Rostliny jsou 80% toho, co jíme, a tvoří 98% kyslíku, který dýcháme.

Rostliny tvoří 80 % toho, co jíme. Jsou pod stálým tlakem škůdců, přičemž FAO odhaduje, že až 40 % rostlin je každoročně celosvětově zničeno. Situaci zhoršují faktory jako klimatická změna, globalizace obchodu a turistika.

Hlavními důvody proč OSN vyhlásila rok 2020 Mezinárodním dnem zdraví rostlin je to, abychom zvýšili jsou pozornost a uvědomili si, jak ochrana rostlin může přispět k ukončení hladu, snížení chudoby, ochraně životního prostředí, zlepšení ekonomického rozvoje a přispět k dosažení rozvojových cílů OSN.

Zemědělci po celém světě čelí každý den nesčetným výzvám: musí zajišťovat kvalitní, bezpečné a cenově dostupné potraviny, které spotřebitelé požadují, a současně chránit a využívat omezených zdrojů Země. Vezmeme-li v úvahu fakt, že plodiny využívané ke konzumaci musí konkurovat 30 000 druhům plevelů, 3 000 druhům hlístic a 10 000 druhům hmyzu živícího se rostlinami, je to opravdu nemalý úkol.

Dějiny ochrany rostlin

Cesta ochranou rostlin začíná zároveň se vznikem zemědělství. Neboť od chvíle, kdy se člověk pustil do pěstování rostlin ke své obživě, bylo potřeba je chránit před hmyzem, hlodavci, plísňovými chorobami a pleveli.

Jak se změnila ochrana rostlin v průběhu uplynulých 100 let?

Naši předkové byli bezbranní před parazity a plevelem zaplavujícími obdělávanou půdu. Bezmocně to snášeli a modlili se, aby alespoň část úrody zůstala nedotčená, nebo používali jen málo účinné ochranné metody, vyčerpávající nebo ohrožující zdraví.

Pokrok ve znalostech a technologiích však zcela změnil situaci.

1. Před rokem 1910 – padlí, jako osmá rána pro Irsko

Na konci 19. století byly vinná réva a brambory, základní plodiny obyvatelů Evropy, ničeny padlím, patogenní houbou způsobující hnilobu hlíz a bobulí.

Padlí byla opravdová „rána“, která v letech 1845 – 1849 vyvolala krutý hladomor v Irsku. Jeho příčinou byla neúroda brambor, které tvořily hlavní zdroj potravy Irů. Příčinou neúrody bylo vlhké počasí, které podpořilo masivní rozšíření plísně bramborové (Phytophthora infestans). Odhaduje se, že během hladomoru zemřelo více než milion lidí a další 2 miliony odešly z Irska hledat si obživu do světa. Celkem tak 8 milionové Irsko přišlo během několika let až o 40% obyvatelstva.

Prudké zamoření révy padlím ve Francii a později v celé vinařské Evropě způsobilo opravdovou katastrofu.

Tyto zničující choroby vedly k intenzivnímu zavedení bordeauxské jíchy (roztoku síranu měďnatého), kterou vytvořil profesor botaniky Pierre Maria Alexise Millardet a jeho společník Edouard Ernest Prilleux v roce 1885. Bordeauxská jícha se stala obrovským hitem, nejprve v ochraně révy vinné později i ovocných stromů proti mnoha houbovým chorobám. Tak jako mnoho jiných významných objevů vznikl i tento přípravek nezáměrně při snaze o něco zcela jiného. Místní vinaři totiž používali slabý roztok vápenného mléka s přídavkem modré skalice k označování hroznů proti zlodějům. Žádný z nich si však neuvědomil to, že současně s omezením krádeží došlo i k poklesu výskytu houbových chorob. Millardet tehdy dokázal spojit práci vědce – botanika s praktickým zemědělstvím.

Tento fytosanitární produkt s fungicidními účinky se vrhnul na „prokletou houbu“ a zachránil francouzské víno i brambory.

Ochrana plodin se stává vědou!

2. 1910-1920 – Pomalu se dostáváme ke konci práce žen a dětí na poli

Každý rok, znovu a znovu je nutné chránit plodiny před plevelem. Proč? Protože s pěstovanými rostlinami soupeří o vodu a nezbytné živiny.

Na začátku 20. století se této namáhavé manuální práci věnovaly hlavně ženy a děti, u nichž se již v útlém věku vyskytovala kyfóza páteře.

Aby dívky z našich vesnic zjistily, co je čeká v budoucnosti, stačilo jim podívat se na své předčasně zestárlé rodiče deformované tvrdou prací“. Lékaři pro tuto deformaci páteře z povolání u venkovanů používali výraz „ polní ohnutí.

První návrhy mechanického odplevelení a později odplevelování pomocí silně žíravé kyseliny sírové  natrvalo odlehčilo jejich námaze.

3. 1920-1930 – Nepříjemná kráska – „americký brouk“ – mandelinka bramborová

Roztomile pruhovaná a snadno rozpoznatelná mandelinka pochází z Ameriky, pravlasti brambor. Tento hmyzí škůdce byl poprvé popsán v roce 1824 v Coloradu. Do Evropy se pak dostal v roce 1875 na obchodních lodích, kde přežil na rostlinách a obalech.

Mandelinka je nebezpečný škůdce zejména brambor a dalších lilkovitých rostlin, jako je rajče, paprika či lilek. Mandelinky kladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou cihlově zbarvené larvy, které se nepřetržitě živí listím. Po 21 dnech spadnou do půdy, zahrabou se a po 14 dnech se vyvinou v dospělce. Větší množství mandelinek tak může doslova spást celé bramborové pole.

Ve větší míře se však mandelinka dostala do Francie v roce 1917 spolu s americkou armádou, kde byl proti ní v roce 1922 poprvé použit postřik. Při této hrozbě se boj proti mandelinkám stal rychle národní prioritou. Děti byly na žádost prefektury každý týden uvolňovány ze školy, aby na poli ručně mandelinky sbíraly!

Strach ze šíření mandelinky ovlivnil chod nejednoho evropského státu. Během 2. světové války se její možný výskyt v Protektorátu Čechy a Morava, tehdejší zásobárnou zemědělských plodin pro Třetí říši, stal pro Němce takovou hrozbou, že již v roce 1939 vydali nařízení sběru mandelinek, přestože se prokazatelně na naše území dostala až v červenci 1945 a šířila se zvolna. Tehdejší Československá republika se na společném postupu proti šíření tohoto brouka domlouvala se sousedními státy a v roce 1950 vydala Československá vláda Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové – brouky na naše území prý nosili agenti za tmy v krabičkách a lahvičkách.