Rostliny jsou život

Mezinárodní rok zdraví rostlin (1. část)

Rostliny jsou život. Rostliny jsou 80% toho, co jíme, a tvoří 98% kyslíku, co dýcháme.

Rostliny tvoří 80 % toho, co jíme. Jsou pod stálým tlakem škůdců, přičemž FAO odhaduje, že až 40 % rostlin je každoročně celosvětově zničeno. Situaci zhoršují faktory jako klimatická změna, globalizace obchodu a turistika.

Hlavními důvody proč OSN vyhlásila rok 2020 Mezinárodním dnem zdraví rostlin je to, abychom zvýšili jsou pozornost a uvědomili si, jak ochrana rostlin může přispět k ukončení hladu, snížení chudoby, ochraně životního prostředí, zlepšení ekonomického rozvoje a přispět k dosažení rozvojových cílů OSN.

Zemědělci po celém světě čelí každý den nesčetným výzvám: musí zajišťovat kvalitní, bezpečné a cenově dostupné potraviny, které spotřebitelé požadují, a současně chránit a využívat omezených zdrojů Země. Vezmeme-li v úvahu fakt, že plodiny využívané ke konzumaci musí konkurovat 30 000 druhům plevelů, 3 000 druhům hlístic a 10 000 druhům hmyzu živícího se rostlinami, je to opravdu nemalý úkol.

Dějiny ochrany rostlin (1. část)

Cesta ochranou rostlin začíná zároveň se vznikem zemědělství. Neboť od chvíle, kdy se člověk pustil do pěstování rostlin ke své obživě, bylo potřeba je chránit před hmyzem, hlodavci, plísňovými chorobami a pleveli.

Cesta ochranou rostlin začíná zároveň se vznikem zemědělství. Neboť od chvíle, kdy se člověk pustil do pěstování rostlin ke své obživě, bylo potřeba je chránit před hmyzem, hlodavci, plísňovými chorobami a pleveli.

Jak se změnila ochrana rostlin v průběhu uplynulých 100 let?

Naši předkové byli bezbranní před parazity a plevelem zaplavujícími obdělávanou půdu. Bezmocně to snášeli a modlili se, aby alespoň část úrody zůstala nedotčená, nebo používali jen málo účinné ochranné metody, vyčerpávající nebo ohrožující zdraví.

Pokrok ve znalostech a technologiích však zcela změnil situaci.

Před rokem 1910 – padlí, jako osmá rána pro Irsko

Na konci 19. století byly vinná réva a brambory, základní plodiny obyvatelů Evropy, ničeny padlím, patogenní houbou způsobující hnilobu hlíz a bobulí. 

Padlí byla opravdová „rána“, která v letech 1845 – 1849 vyvolala krutý hladomor v Irsku. Jeho příčinou byla neúroda brambor, které tvořily hlavní zdroj potravy Irů. Příčinou neúrody bylo vlhké počasí, které podpořilo masivní rozšíření plísně bramborové (Phytophthora infestans). Odhaduje se, že během hladomoru zemřelo více než milion lidí a další 2 miliony odešly z Irska hledat si obživu do světa. Celkem tak 8 milionové Irsko přišlo během několika let až o 40% obyvatelstva.

Prudké zamoření révy padlím ve Francii a později v celé vinařské Evropě způsobilo opravdovou katastrofu.

Tyto zničující choroby vedly k intenzivnímu zavedení bordeauxské jíchy (roztoku síranu měďnatého), kterou vytvořil profesor botaniky Pierre Maria Alexise Millardet a jeho společník Edouard Ernest Prilleux v roce 1885. Bordeauxská jícha se stala obrovským hitem, nejprve v ochraně révy vinné později i ovocných stromů proti mnoha houbovým chorobám. Tak jako mnoho jiných významných objevů vznikl i tento přípravek nezáměrně při snaze o něco zcela jiného. Místní vinaři totiž používali slabý roztok vápenného mléka s přídavkem modré skalice k označování hroznů proti zlodějům. Žádný z nich si však neuvědomil to, že současně s omezením krádeží došlo i k poklesu výskytu houbových chorob. Millardet tehdy dokázal spojit práci vědce – botanika s praktickým zemědělstvím.

Tento fytosanitární produkt s fungicidními účinky se vrhnul na „prokletou houbu“ a zachránil francouzské víno i brambory.

Ochrana plodin se stává vědou!

1910-1920 – Pomalu se dostáváme ke konci práce žen a dětí na poli

Každý rok, znovu a znovu je nutné chránit plodiny před plevelem. Proč? Protože s pěstovanými rostlinami soupeří o vodu a nezbytné živiny.

Na začátku 20. století se této namáhavé manuální práci věnovaly hlavně ženy a děti, u nichž se již v útlém věku vyskytovala kyfóza páteře.

Aby dívky z našich vesnic zjistily, co je čeká v budoucnosti, stačilo jim podívat se na své předčasně zestárlé rodiče deformované tvrdou prací“. Lékaři pro tuto deformaci páteře z povolání u venkovanů používali výraz „ polní ohnutí.

První návrhy mechanického odplevelení a později odplevelování pomocí silně žíravé kyseliny sírové  natrvalo odlehčilo jejich námaze.